Ze stínu chaty se odlepily dvě mužské postavy, neslyšně přelezly potok a ponořily se do hloubi lesa. Muži směřovali zpátky po cyklostezce až k Randavici, kde začali stoupat po staré Coburgovské stezce na severovýchodní část Malé Stožky. V určitém místě odbočili do změti lesa, našli malou skalní stěnu a po jejím zdolání se octli u vchodu jeskyně. Ve vstupním sále jeden z nich prozkoumal komín, zatímco druhý se vydal do snižující se chodby.

Další foto naleznete zde

„Zase vidím za soumraku na pozadí šedejch mraků mlčenlivej zástup kamarádů..." zpívají v jedné ze svých písní bratři Ryvolové. Letos na jaře jsme se přidali ke slovenským kamarádům a rázem nás byl taky zástup ale rozhodně ne mlčenlivý.

... zvláštní znamení touha, v  nohách tisíce mil, obzor kdo v očích nemá, nic nepochopil...

Další fotky si můžete prohlédnou zde

Pro začátek letošního putování se musím vrátit o mnoho let zpátky.

V říjnu roku 2000 se vydává trojice trampů do nitra Muránské planiny. Jeden den, jejich velkého vandru, je počasí nepříznivé a tak hledají útočiště ve známé boudě na Stožkách. Mokrá ponča nehřejí, mají žízeň, hlad a jsou unaveni. Další ranou se zdá být poznání, že bouda je již obsazena. Tato skutečnost ale záhy zcela mění polaritu, když zjistí, že se také jedná o tři české trampy (to už skoro zavání nádechem dobrodružství šesti trampů). Tito tři trampové (Jirka, Bobo a Zbynda) jim ihned nabídnou horký čaj (vylepšený rumem) a rozdělí se s nimi o zázemí v boudě. Pak se už konverzuje, tlachá a kecá, žere a chlastá.

Jedním z témat pokecu bylo i focení a tak se Jirka a já (byl jsem jedním z těch tří) dohodneme, že se sejdeme v největším českém fotoobchodě - U Škody. Tak se záhy stalo a po celou dobu jsme udržovali kontakt.

V sobotu ráno přijíždíme do Margecan tím nejlepším lůžkáčem v celé historii našeho putování. Nejenže tam bylo více místa, ale v noci fungovala i klimatizace a dalo se normálně spát. Velká pochvala.

PRÁÁÁÁSK!!!! PRÁÁÁÁSK!!!!   Dva výstřely rozervaly noční ticho v údolí a ozvěnou se lámaly o hřbety kopců. Pytláci, napadlo mě, když jsem jako blesk vyjel ze spacáku a přilepil hlavu na moskytiéru, doufaje, že v té tmě něco uvidím. Hlavně aby oni neviděli nás. Zalepené oči se marně snaží vidět něco konkrétního. Až teď!!! Ježiši, to snad ne!!! Baterky, a míří přímo k nám!!!

Letošní plánování vandru mi dělalo těžkou hlavu. Zima byla dlouhá a na horách leží  spousta sněhu.

To byl také důvod, proč jsme zvolili Bukáče. Za normálních okolností tady panuje poměrně nedostatek vody, ale po letošní zimě bylo jasné, že vše je jinak. Bobeš sehnal někde odkazy na webkamery z polské strany, a my mohli pozorovat, jak ze dne na den mizí sněhová pokrývka z hřebene Bukáčů.

Počasie je zatiaľ tento rok vrtkavé a preto splniť to, čo si človek predsavzal, sa darí tak na 50%. Teda mám tým na mysli predsavzatia outdoorové. Aj náš výstup na Rysy z poľskej strany nebol do poslednej chvíle pre počasie vôbec istý.  A keď som sa približne dva dni pred plánovaným odchodom dopočul, že sa na trek chystajú v tomto smere praví zelenáči Zuzka Š. a Peťo Š., sledoval som vývoj počasia takmer nepretržite (nebolo by rozumné ,,prísť" o nádejných outdooristov hneď na ich prvom vážnejšom treku). Predpoveď počasia ani v posledný deň pred vycestovaním nebola 2x pozitívna a ja som sa len ,,krútil a krútil" a nevedel sa rozhodnúť. Až moja drahá ženička rozhodla za mňa, vlastne za nás výrokom:  ,,Proste ideme a uvidí sa". Ďakujem jej za všetkých zúčastnených!

Rôzne skupinky bytostí z galaxie Mliečnej dráhy, Slnečnej sústavy, tretej planétky (mimochodom gýčovo namodralej farby) jej planetárneho systému, zvanej Zem, zo stredu  ľavej časti ostrova EuroÁzia (ktorý si domorodci nevedno prečo rozdelili na polovičky pohorím nazývaným Ural), z nevýraznej krajinky preslávenej hlavne chovom kučeravého zvieratstva (ktorému následne kradnú kučery, ba dokonca i bielu tekutinu z výrastkov na tele)sa po jednom obehu svojej materskej hrudy okolo stredu ich planetárneho systému, v pravidelných intervaloch rozbiehajú do lesov (pozn.red.: nepravidelné zhluky vegetácie i fauny).

Hlavný dôvod bol Slovenský raj samotný. Je to moja srdcová záležitosť, tu ma totiž moja polovička za našich vysokoškolských čias nalákala na spoločnú záľubu - lásku k prírode. A v nej sme zažili nie jednu romantickú chvíľku....