obrazok
obrazok
obrazok   obrazok
obrazok
Chodníky v OSAde


Prihlásenie
Súkromné správy
WEBmail
Napíšte nám
Fórum
Fotogaléria
Návštevná kniha
Úschovňa súborov
Odporučte nás
Podporte nás


Zaslať článok
Archív článkov
Témy článkov
K stiahnutiu
Kalendár akcií
Banner k stiahnutiu


Vyhľadávanie
WEBové odkazy
Vyhľadávač spojov
Mapa sveta


Mapa stránky
Zoznam OSAdníkov
Štatistiky OSAdy
Otázky a odpovede
Kalendár akcií
apríl 2024
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30  

Iné actions
Meniny
Narodky
Oslavy
Vander
Zo zvadiel
Oznámiť udalosť! Oznámiť udalosť!
Úschovňa súborov
Tvoja zložka ( upload/ ) neexistuje. Choď TU a vytvor si svoj ukladací adresár!
:: Póčo :.
Počasie Košice
obrazok Vandr Slanské vrchy
obrazok
Publikované: Piatok, 18.06. 2010 - 11:19:37 Od: Ágo
Polienko z potuliek a vandrov
1Jaro a podzim jsou dvě období, na která se těším. Možná to bude trochu i tím, že pravidelně vyrážíme na velkej. Snad i proto jsem tajně doufal, že se protrhne smůla, která nás potkala na podzim v podobě několikadenního deště...


Vlak jedoucí s námi do Košic nabral během noci zpoždění a po probuzení bylo jasné, že naplánovaný autobus nestíháme. To byla ta horší zpráva. Ta lepší nás čekala před autobusovým nádražím v podobě dobře naladěného Bobeše. Spolu s ním jsme našli další spoj a řidič byl tak ochotný, že nám zastavil i tam, kde jsme o to požádali. Tak začala krásná sobota.

V Dargovském průsmyku se právě všechno chystalo k zahájení výročních oslav, takže jsme zběžně prošli místní expozici, u samochodky jsme si dopřáli lehkou snídani a zamířili směr les ve složení Bobeš, Kousek, Tomáš, Jarda, Zdena, Honza a moje maličkost. Sedm statečných.
23
 
Hned ze začátku nás lesní cesty uvítaly bahnem a kalužemi, podpisy dlouhotrvajících dešťů. Podle mapy jsme měli vytipované místo s pramenem, tak jsme k němu zamířili. Ten se nám pozdě odpoledne sice nepodařilo najít, ale díky počasí skýtalo okolí vody až dost. Po zakempování a dobré večeři od Zdeny (Bobeš klasicky vařil odděleně) jsme ještě dlouho klábosili a pak se šlo na kutě.
 
Jak jsme to schytali

Ráno jsme se při balení dočkali nemilého překvapení. Začalo pršet takovým způsobem, že jsme věci jen přehodili plachtou a šli se schovat pod strom. Se zesilující intenzitou deště jsme se rozběhli pro ponča a udělali jsme dobře, neboť za další chvíli začalo krupobití. Krásný začátek dne.
Když už jsme konečně vyrazili, přišlo po necelém kilometru překvapení. Pramen, který jsme včera hledali, byl před námi. Jak kdysi řekl ten statečný muž, jehož socha je na nádraží v Humenném:
"I mapa se může mejlit".

Za nějakou dobu jsme přešli Makovicu a v dálce bylo vidět vysílač u Dubníka. Zároveň bylo vidět těžký šedivý závoj, který nad ním visel. Za chvíli jsme zaslechli podivné hučení a pak už to bylo velmi rychlé. Jen taktak jsme si stačili navléct ponča. Vypadalo to, jakoby někdo začal shora na nás lít kbelíky vody. A ještě do toho přidal kroupy, které štípaly i přes ponča. Prostě den jako malovaný.
Na jedné louce, kterou jsme přecházeli, už bylo jedno, kdo má nebo nemá mokro v botách. Teď už jsme měli všichni. Zkrátka, když se daří, tak se daří.
 
Jak se Bobeš obětoval
 
Konečně jsme došli na místo, kde měla být studna. Ta byla na svém místě a o kus vedle ještě lesácká chata, která byla ale v dost bídném stavu. Jak jsme v zápětí zjistili, se studnou to nebylo o moc lepší. Voda vypadala divně. Podle mapy měl být asi o kilometr dál další pramen. Já a Bobeš jsme se vydali na průzkum, který byl úspěšný. Pramen byl v dobrém stavu a chata poblíž opět zdevastovaná. Nicméně bylo rozhodnuto. Vrátili jsme se zpátky, abychom zvěstovali dobrou novinu. Mezitím, co se chystalo k odchodu objevil Bobeš ve sklepní místnosti toaletní stolek na umyvadlo a zajásal. Přesně takové si přál jeho kamarád Maťo, který ho nemohl sehnat a Bobeš se rozhodl mu je dopravit. Popadl stolek na rameno a vyrazil.
 
U chaty jsme postavili kemp a chystali vše na večerní oheň. Bobešův výkřik nás vyburcoval k pozornosti a hned jsme zjišťovali, co se stalo. Bobeš si chtěl na noc někam uschovat ten vzácný poklad pro Maťa a při hledání místa našel druhý, v maličko horším stavu, ale ten samý.
 
163

Jak se to nepovedlo
 
Další den jsme vyrazili směr Dubnícké baně. Bobeš vlekl na rameni toaletní stolek a ostatní z toho měli náramnou bžundu. Cestou nás navnadil na zajímavou prohlídku štoly Viliam s průvodcem. Tak asi proto jsme byli zklamáni, když jsme se až na místě (samozřejmě cestou v lijáku) dozvěděli, že prohlídky jsou zrušeny. Na zdi visel vysvětlující dokument (v podstatě šlo o válku dvou společností), který ale naše nadšení a zklamání nijak neřešil. Jediný Jarda se dokázal povznést a pro ženu Zdenu koupil památeční opál. Vydali jsme se na místo, kde budeme přenocovat a rozloučili se s Bobešem, který vyrazil směr Zlatá Baňa, kde ho vyzvedne Alenka.
 
814

V opálovém dole bylo malebně a romantickou náladu podtrhovalo občas vykukující slunce. Honza se pustil do čistění studánky, což se mu znamenitě povedlo. Pak začalo zase pršet, tak jsme se uchýlili do jedné z malých štol, kterých tu byly desítky a uvařili polévku. Za chvíli přestalo, aby se vzápětí rozpršelo mnohem víc. Nevadilo nám to, byli jsme přece schováni. Po třech hodinách už to bylo jedno. Nadloží nad štolami zřejmě nebyla ta nejlepší ochrana a voda si tudy našla cestičku i na málo pochopitelná místa. Začalo pršet i ve štolách.
To místo bylo ale tak nádherné, že jsem neodolal a přes nepřízeň počasí vyrazil v ponču na průzkum okolí. Stejně už jsem byl mokrej. Desítky štol lákaly ke vstupu, ale většinou se tam nenaskýtalo nic zajímavého. Až na pár výjimek.
 
97
 
Jak jsme se báli
 
Jednou z nich byla i štola zajímavá nejen svým poměrně vysoko umístěným vstupem. Po vydrápání se nahoru čekal hned za vchodem na návštěvníky možná nedávný zával, který působil dost depresivně. Aby toho nebylo málo, chodba se pozvolna svažovala a po několika metrech skončila asi 20ti metrovou propastí. Začal jsem mít divný, stísněný pocit. A rozhodně jsem nebyl sám, protože později jsme přivedl Jardu a Honzu, kteří měli podobné pocity. Za námi se otevíral další vstup do podzemí. Dole bylo vidět rozvětvující se bludiště chodeb a děr (jak jinak nazvat otvory vedoucí zřejmě do dalších prostor). Nikdo z nás ale neměl odvahu sestoupit dolů po podezřele zchátralém žebříku. Myslím, že to byl zdravý rozum, který převládl nad touhou po poznání. Odchodem z této štoly z nás rázem spadla tíseň. Takový typ energie už jsem dlouho necítil.

Čekali jsme na milosrdnou chvilku bez deště, abychom mohli postavit stany. Naše prosby byly vyslyšeny a pozdě odpoledne přestalo pršet. Nasbírali jsme to zmoklé dříví, oloupali kůru a za chvíli jsme - hlavně díky Tomášovi - svorně vychutnávali sálající teplo plamenů a vzpomínali na Bobeše jak asi dorazil na Zlatou baňu. Tento večer se mě a Honzovi konečně poštěstilo dosušit mokré boty, ve kterých jsme louhovali své nohy už druhý den. Kouskovi se podařilo udělat skvělou večeři a posezení u ohně se také vyvedlo. Spánek byl velmi sladký. Další den jsme se rozloučili s opálovými doly a vyrazili směrem k Údolí obrů. Dokonce i zasvítilo sluníčko. Tenhle den byl výjimečný tím, že od rána ještě nepršelo. Lesní cesty, pokud nebyly rozbahněné, byly příjemně měkké a voňavé. Odpoledne jsme dorazili k polovnické chatě pod Praporcem, kde bylo ohniště, posezení a nedaleko skvělý pramen. Na louce rozryté od divočáků jsme jen těžko hledali místo na stany. Večer dokonce vyšly hvězdy a vypadalo to, že se počasí konečně umoudří. Kéž by.

Jak to dopadlo
 
Asi se mi zdálo něco o moři. Jeho šumění ke mě doléhalo jakoby zdáli a pak se přibližovalo. Pak se šumění změnilo ve zběsilý příboj, který ani trošku romanticky neomýval pobřeží, ale naopak je zuřivě bičoval svými přívaly. Bylo to tak intenzivní, až jsem se probudil. Bohužel, nezdálo se mi to. Ne, že bychom byli u moře, ale ten zvuk způsobily kroupy těžce dopadající na tropiko stanu. Byla hodina po půlnoci a deset minut. Zakuklil jsem se zpátky do spacáku s vědomím, že se s tím stejně nedá nic dělat a nechal se ukolébat tím rytmickým zvukem.

Ráno jsem se vzbudil jako obvykle kolem šesté. Furt lilo. S myšlenkou na lenošení jsem se přetočil a začal pravidelně oddechovat. Kolem osmé mě probudilo moje přeleželé tělo. Stále lilo, ale intenzita znatelně ochabla. Vystrčil jsem hlavu ze stanu a nevěřil vlastním očím.
Večer jsme měli stan asi 20 m od chaty, ale teď tam chata nebyla. Nebylo tam vůbec nic. Kolem dokola jen hustá bílá kaše. A nebyla to ani mlha. Byli jsme v mraku. Zatraceně nízká oblačnost, ze které nekoukalo nic dobrého.

Za chvíli mě už nebavilo povalovat se ve stanu, tak jsem šel obhlídnout situaci "in natura". Probudil jsem Honzu a než jsem se oblékl a vysoukal ze stanu, přestalo pršet. Obešel jsem kempoviště, ale z ostatních stanů se ozývalo pravidelné chrápání. Hrůza. Došel jsem se umýt a nabrat vodu do kotlíku. Začalo poprchávat. Rozhodl jsem se uvařit ve stanu alespoň čaj. Během snídaně se začalo konečně vyčasovat. Mrak nás pozvolna opustil a místy se začalo ukazovat slunce. Aspoň nám rychleji uschnou stany.

Když se nám konečně podařilo vyrazit, bylo bezmála poledne. Dalším cílem bylo Údolí obrů, od kterého nás dělil jen kousek cesty.
Ta vedla hodně z kopce. Asi na čtyřech kilometrech jsme slezli něco přes 500 výškových metrů. Půda byla rozježděná od lesních strojů a všude bylo bahno. Údolí obrů nás uvítalo deštěm (jak jinak, že), tak jsme zalezli pod přístřešek k jedné chatě a dali si sváču. Intenzita deště zesílila natolik, že bylo nutno si položit otázku, zda v tomto nečase pokračovat dál. Potoky vody řinoucí se kolem přístřešku a naše mokré pláštěnky urychlily naše rozhodnutí. Nemělo cenu čekat až přestane pršet, abychom mohli postavit stany a druhý den se modlit, aby přestalo pršet, abychom je mohli složit. V tomto duchu se nesla větší část našeho putování. Bohužel. Bylo rozhodnuto, končíme.

Došli jsme do Bystré a jako zázrakem za 5 min. jel autobus do Prešova. Tam jsme dalším zázrakem stihli okamžitě autobus do Košic. Zbytek už nestojí ani za zmínku, takže pak zazvonil zvonec a vandru byl konec.
 
Nezbývá, než se těšit na další "velkej" a doufat v lepší počasí.
135
 


Poznámka: Fotografie z vandru si môžete pozrieť vo fotogalérii
 
Súvisiace odkazy
· Hľadaj v téme Polienko z potuliek a vandrov
· Hľadaj v článkoch od autora: Ágo


Najčítanejší článok na tému Polienko z potuliek a vandrov:
6 nocí v hamace aneb Slanské vrchy 2013

Hodnotenie článku
Priemerné hodnotenie: 5
Hlasov: 3

Vynikajúci

Zvoľte počet hviezdičiek:

Vynikajúci
Veľmi dobrý
Dobrý
Priemerný
Zlý

Možnosti

 Vytlačiť článok Vytlačiť článok

Zdieľať na FB
"Vandr Slanské vrchy" | Prihlásiť/Registrovať | 4 komentárov | Hľadať v diskusii
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.

Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa

Re: Vandr Slanské vrchy (Hodnotenie: 1)
Od: bobes - Pondelok, 21.06. 2010 - 10:29:07
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ágo, a ty se stydíš sem cokoliv psát? Skvelý, nádherný článok. Ide z toho atmosféra, má to napätie a tá pasáž s morom... Ty si Ján Literát alebo čo. Gratulujem. Bobeš
Re: Vandr Slanské vrchy (Hodnotenie: 1)
Od: Ágo (argus12@seznam.cz) - Pondelok, 21.06. 2010 - 21:41:50
 
Takovou chválu si vůbec nezasloužím, přesto velmi děkuji.
Re: Vandr Slanské vrchy (Hodnotenie: 1)
Od: kepo (kepo@osadnici.com) - Utorok, 22.06. 2010 - 07:51:31
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) http://osadnici.com
 
Veru, velmi pekne napisane, normalka som to s vami prezival!!! Uz teraz sa tesim na dalsi clanocek... ;-)

Re: Vandr Slanské vrchy (Hodnotenie: 1)
Od: Kidacka - Utorok, 22.06. 2010 - 19:57:37
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Neviem, či tento článok stihlki prečítať učastníci aj neučastníci Pieninského pochodu už v piatok, keď bol publikovaný... Ale zjavne nie, keďže niektorí nedorazili. Pekný článok, ako keby som tam bola s vami, hoc niektoré časti, hlavne s tým umývadlom som už počula.. však Bobeši
obrazok
OSAdníci.com
Powered by United Nuke
obrazok
obrazok obrazok ClankyOSAdne ForumK stiahnutiuPrihlasenienapis nam